V Mongolsku když umře pes, pohřbí ho vysoko v horách, aby lidé nešlapali po jeho hrobě. Psův pán mu do ucha pošeptá přání, aby se pes v příštím životě vrátil na svět jako člověk. Pak mu uříznou ocas a položí mu jej pod hlavu, do tlamy mu vloží kus masa nebo špeku, aby měla duše co k jídlu, protože než se pes převtělí, jeho duše může volně cestovat po rozlehlých pláních, jak dlouho se jí zlíbí.
.........z knihy Umění závodit v dešti ( doporučuji přečíst)
Lavinoví a pátrací psipřevzato z www. tatry.cz
|
||
|
||
Libor Bolda Možná to některé překvapí, ale první záznamy o použití psa při vyhledávání obětí lavin na Slovensku jsou u lavinového neštěstí pod Žiarskou hoľou v Nízkých Tatrách z padesátých let, kdy obrovská lavina 8. března 1956 smetla dřevěný srub lesníků. Zahynulo tehdy 16 lidí, kteří se tu schovávali před špatným počasím. Sem, na místo neštěstí, poprvé pokusně přivedli pro vyhledání obětí i loveckého psa. Do té doby se znaly jen pověsti o psech ze svatobernardského průsmyku v Alpách. První pokusy Praxe a úspěchy Cvičení
|